Den v obrázcích

Vedete si deník? Ne? Je to proto, že také máte pocit, že co do něj napíšete, že je takové nějaké povrchní, trapné?

A co třeba ilustrovaný deník?

Takový typ deníku si vedu už pár let. Docela mi trvalo, než mi vznikl návyk a denně jsem do něj dokázala vytvořit vizuální záznam. Teď už je ale pro mě součástí každého dne, kdy si na jeho stránkách s perem nebo měkkou tužkou v ruce čistím hlavu a rekapituluji den.

Zlomový moment u mě nastal, když jsem se zase snažila vykreslit z něčeho nepříjemného, čím jsem si v daném období procházela. Kreslení je pro mě druh terapie, kdy se problémem sice zabývám, ale tak, že přemýšlím, jak by šel vizuálně ztvárnit. To mi přináší nové úhly pohledu, protože nezůstávám tak jen v pozici „já a můj problém“.

Když jsem zpětně svůj deník prolistovala, všimla jsem si, že nehezké situace mě dovedly k docela pěkným kresbám. Uvědomila jsem si, že mě opouští duální pohled na svět: dobré – chci, špatné – nechci.

O talent tu nejde

Často slýchám, že kreslení je jen pro lidi s talentem. Nesouhlasím. Pokaždé se mi vybaví jeden seberozvojový seminář, kde jsme měli za úkol i kreslit. Dodnes mám před očima galerii emočně silných vizuálních záznamů, při jejichž tvorbě někteří účastníci plakali. Tak silnou moc má vzít tužku do ruky a necenzurovat se.

Zaráží mě, jak často se s tímhle blokem ke kresbě setkávám i u svých kolegů grafiků. Tam je snad ještě silnější než u laiků. Navíc se přidává ještě argument: „Celý den dřepím u kompu s grafickými programy, tak ve volnu si nechci dávat ještě další úkol, u kterého budu mít akorát tak vztek, protože mi to nepůjde“.

Mně to také dlouho nešlo a pořád každá stránka mého deníku není zrovna výstavním kouskem. O to mi ale nejde. Chci trénovat výtvarné techniky, se kterými se v zakázkové tvorbě těžko setkám. Především se toužím dostávat víc a víc do hloubky.

Po prolistování starších deníků při pohledu na obrázek si mnohem rychleji vybavím, co jsem v danou dobu prožívala, než kdyby tam byl jen text.

Kromě toho, že mi neseděla čistě psaná verze deníku, tak jsem také přišla na to, že se mi špatně tvoří ve vázané knize/sešitu. Používám proto jednotlivé listy papíru různého druhu i gramáže podle momentální nálady. Když už mám pokreslených listů tak akorát na knížku, vyrobím si desky a celé to svážu. Koneckonců je to typ autorské knihy, který se hodí do portfolia.

Jak začít s ilustrovaným deníkem?

Ideální doba je třeba během cestování. Čeká vás tam určitě spousta impulzů, které si vyfotíte. A to už je skvělý materiál pro váš ilustrovaný deník. Jakmile v rukách budete držet své první dílko, samo vás to požene k další tvorbě. A nakonec zjistíte, že zaznamenávání každodennosti je tou nejzajímavější výzvou.

Vzali jste ilustrované deníky v úvahu? Pustíte se do nich?